Přitažlivost planety Krypton je pro Jiřího Mádla srdeční záležitostí. Příběh Martina a Veroniky nosil už dlouho v hlavě, ale nedařilo se mu to dát do scénáristické podoby tak, aby s tím byl spokojený, proto se rozhodl vypustit jej ze své hlavy v knižní podobě.

Nemusíte být ani milovníky Supermana, ani znalci planety Krypton, abyste knihu vzali do rukou. Jiřího literární debut je příběhem dvou mladých lidí, kteří spolu komunikují přes xChat a tento virtuální vztah spolu udržují několik let. Jak moc velkým únikem od reality je prostředí chatovacích místností? Lze milovat někoho aniž byste ho kdy viděli naživo? Není nebezpečné nevědět, kdo se na druhé straně chatu ve skutečnosti nachází? Tyhle všechny otázky si hlavní hrdinové pokládají a na některé z nich si také odpoví. Martin a Veronika úniky od reality potřebují a tímto způsobem na sebe jednoho dne na internetu také narazí. Společně si založí soukromou chatovací místnost, kterou Martin nazve Planeta Krypton podle místa původu svého oblíbeného superhrdiny. Zde se nachází jejich vlastní vesmír, kde si pravidla stanovují oni sami. Tento neobvyklý virtuální vztah má svá tajemství, ale také svá úskalí, nedá se v něm totiž žít věčně. Tam venku mimo internet mají každý svůj život, který musí žít.

A v čem je Planeta Krypton tak speciální? Mluví tam totiž spolu o věcech, o kterých nikdy ve skutečném světě nemluví nahlas, protože když se něco řekne nahlas, je to najednou opravdovější a stává se to skutečností. Martin a Veronika jsou pro sebe navzájem kyslíkem, který dennodenně potřebují k životu. Jsou vzájemnou nezbytností, drogou, obsesí až do okamžiku, kdy jeden z nich navrhne, zda se nepotkají osobně. Jenomže, zvládli byste se podívat poprvé do očí někomu, kdo o vás ví úplně všechno, i ta nejniternější tajemství? Příběh Martina a Veroniky je příběhem naděje, složitostí dospívání, sympatií, kybersexu, komplikovaných rodinných vztahů a hledání domova. A pak také Martin není tak úplně tím, koho by Veronika čekala.

Povedený knižní debut Jiřího Mádla není vzhledem k jeho scénáristickému umu žádným překvapením. Jiří Mádl je vlastně sám o sobě tak trochu supermanem. Nejen, že je talentovaný snad všemi směry, vyniká jako herec, režisér, scénárista a nyní se stal také spisovatelem. Rozhodli jsme se mu proto pár otázek ohledně jeho literárního debutu položit.

Hlavní hrdinové jsou sice dva, ale přece jen dostává Veronika v knize o něco více prostoru… Proč jste si vybral právě ženskou postavu s takto dramatickým osudem, co vás na tom jako autora – muže fascinovalo?

Já nevím, jestli Veronika dostává víc prostoru než Martin, dokonce můj dojem z toho je, že možná o trochu míň, ale je pravda, že ten její osud je silný od začátku, kdežto Martinovi se pod kůži dostáváme postupně a teprve v detailech, ve kterých mu začínáme rozumět se to stává životem podobně zatěžkaným, jako má Veronika. Veronika má tu výhodu, že jí rozumíme od začátku. Vybral jsem si to prostě proto, že to v mý hlavě takhle bylo, tak jsem to dostal na papír.

Co si myslíte o dopisování na sociálních sítích? Máte pocit, že virtuální vztah Martina a Veroniky narušoval jejich skutečné vztahy?

O dopisování na internetu si asi nemyslím nic zvláštního. Celkově si myslím, že internet spíše zesiluje to, kým jsme, takže když je někdo rasista nebo blbec, tak se dřív nebo později na internetu takto projeví a když někdo hledá hloubku, tak ji tam najde prostě. A jestli Martinovi a Veronice to nejak narušovalo ty osobní vztahy tak, že mají jinej virtuální vztah, to nevím, ale možný to je. Nicméně si myslím, že máme každý tak trošku vysněnýho partnera a ten nám pořád tvoří ten předobraz, se kterým srovnáváme partnery, se kterými skutečně žijeme. Akorát, že tady ti dva měli někoho, jako ten předobraz, u koho byla velká pravděpodobnost, že skutečně existuje (smích), čímž je to samozřejmě mohlo rozhazovat mnohem víc.

Věděl jste dopředu, jak příběh Martina a Veroniky skončí nebo jejich konec vyplynul postupně z psaní příběhu?

Já jsem věděl, jak to dopadne. Je to dokonce tak, že vždycky píšu až ve chvíli, kdy mám téma, začátek a konec, a ten prostředek je samozřejmě těžkej, ale i radostnej a je to vlastně cesta za tím, udělat z toho konce co nejhodnotnější věc. Samozřejmě každý autor vám řekne, že ten prostředek je nejtěžší a je, ale dá se to, když ty tři elementy máte. A já jsem to měl.

Kdybyste potkal Martina nebo Veroniku zhruba v polovině příběhu a oni se vám o svém virtuálním partnerovi svěřili, co byste jim řekl?

No tak to vůbec nevím, co bych jim řekl…(zamyšlení). Já si hlavně myslím, že by o tom se mnou nemluvili, protože oba jsou přesně ty typy, kteří si to nejdůležitější schraňují pro sebe.

Co byste rád vzkázal svému patnáctiletému já, co se vztahů týče?

Myslíte to, co bych řekl mně, když mi bylo patnáct nebo tomu patnáctiletému já, co se ve mně skrývá? (smích) No, mé patnáctileté já, co se ve mně skrývá, tak s tím mluvím každý den, protože jiné já neexistuje, já jsem se prostě zasekl v těch patnácti letech, akorát musím dělat spoustu dospělejch věcí. Samozřejmě a občas se i jako dospělej tvářit, ale mně je furt patnáct no, takže já bych mu nic nevzkázal, já bych mu vzkázal, ať dneska nic nepije, nic alkoholickýho a jde klidně spát. Vyčůrat a spát. (smích) 

Hledáte-li knihu o lásce, sáhněte po Přitažlivosti planety Krypton. Zejména ve stejně narozených ročnících kolem Jiřího Mádla probudí vzpomínky na jejich první vlastní virtuální dobrodružství. My Jiřímu děkujeme za krátký a milý rozhovor a těšíme se na jeho další tvorbu. Ať už to bude film, nebo třeba další kniha.