Existuje 83 milionů falešných facebookových profilů. Každý měsíc vznikne kolem 1,5 milionů nových podvodných webů. 1 z 10 všech lidí na světě včetně nemluvňat a lidí žijících mimo civilizaci se každý rok stane obětí podvodu. Podvod je umění. Tato krátká, ale výstižná věta zavádí diváka do světa divadelního představení, které se netají tím, že nám ukáže temnou stránku lidské povahy. Inscenace Šmejdi útočí, pod režijní taktovkou divadla NoD, není totiž jen zábavné divadlo, ale také pohled do temného nitra společnosti, která je stále více protkána falešnými sliby. Inscence byla věnována  režisérce Silvii Dymákové za to, že dokumentem Šmejdi (ČR, 2013) prakticky zlikvidovala celou jednu šmejdskou generaci.

Divadelní představení Šmejdi útočí, jehož kořistí jsou peněženky a důvěřivost diváků, je zasazeno do kontextu současného světa, kde se podvody a scamy staly nedílnou součástí každodenního života. Od prvotních dnů lidstva až po moderní digitální éru, podvody a šmejdi jsou všudypřítomní a někdy dokonce nepozorovatelní… dokud není příliš pozdě.

Výzkumy ukazují, že podvodníci každoročně ovlivní desítky miliard dolarů z celosvětového hospodářství. Statistiky nejsou lichotivé ani v dalších oblastech – od falešných profilů na sociálních sítích po podvodné webové stránky. Představení Šmejdi útočí nás tedy nechává s otázkou: Můžeme si být jisti, že jsme imunní vůči těmto podvodům? Odpověď může být (a je) velice nepříjemná.

Divadelní inscenace vznikla z autentických přepisů scénářů a postupů podvodníků, což dává představení autentičnost a sílu. Vidět tyto triky a strategie odhalené na jevišti není jen zábavné, ale také poučné. Výkon herců, vedených režisérem Janem Lesákem, je výrazný a dává divákovi možnost vcítit se do situací, které může potenciálně zažít v reálném životě.

Dramaturgie Natálie Preslové Strýčkové a scénář, který společně napsali Janek a Natálka, tvoří základní pilíře této inscenace. Jejich práce dokáže proměnit surové skutečnosti o podvodních praktikách do poutavého a dojemného divadelního zážitku. Herecký soubor, vedený Nela Cikánovou Štefanovou, Martinem Cikánem, Alešem Hrdličkou, Láďou Kardou a Janem Strýčkem, přináší do role obětí i pachatelů potřebnou autenticitu a uvěřitelnost. Při představení se budete bavit, divit, a také nepochybujte o tom, že budete podvedeni.

Divadlo NoD si slouží zatleskat pro odvahu a invenci při vytváření tohoto nekonvenčního představení. Jejich snaha přinést na jeviště téma, které může být pro mnohé nepohodlné a obtížné, je něčím, co veřejnost veskrze potřebuje.

Šmejdi útočí totiž není jenom divadelním představením, ale také zrcadlem společnosti, která se musí naučit rozpoznávat a bránit se před podvodnými praktikami. Tato inscenace není jen o zábavě, ale také o vzdělání a osvícení. A možná je to právě to, co potřebujeme, abychom se stali ostražitějšími a odolnějšími vůči těm, kteří by nás chtěli oklamat. Nezáleží totiž na tom, jestli nám je dvacet nebo sedmdesát. Jestli máme vysokoškolský titul nebo základní vzdělání. Šmejdi číhají všude… Jen velmi malé procento všech podvodů je jejich oběťmi nahlášeno. Jediná spolehlivá metoda jak se scénářům bránit je znát je.

Termíny představení v divadle NoD najdete ZDE.

Po zhlédnutí inscenace jsme vyzpovídali jednoho z hlavních aktérů, herce Jana Strýčka, který se již dlouholetým členem tohoto divadelního souboru:

Setkal ses někdy osobně s nějakým šmejdem? 

Já jsem se setkal s podvodem na internetu shodou okolností v době, kdy jsme chystali představení Šmejdi. Ještě před covidem jsem si koupil lístek na jednu svou oblíbenou americkou kapelu, která měla mít koncert tady v Praze, a protože byl potom covid, tak se ten koncert asi o dva roky posunul a já jsem to nijak neřešil. A tak nějak jsem se smířil s tím, že se ten koncert již nikdy konat nebude a nikdo mi peníze nevrátí. Nicméně dva týdny předtím, než se měl ten koncert uskutečnit, mi začal ten portál, přes který jsem si lístek kupoval psát, že se blíží termín konání a že mi týden před koncertem pošlou vstupenku. Jenomže když už bylo den před koncertem a já tu vstupenku pořád ještě neměl, tak jsem začal větřit, že se děje něco podivného. Když jsem se díval na recenze toho ticketportálu, přes který jsem si lístek kupoval, zjistil jsem navzdory tomu, že byl poměrně vysoko hodnocen na Google, že ten portál je podvodný a že je to taková forma fishingu. Že prostě spoléhají na to, že rozhodí sítě a pár stovek lidí se alespoň každý měsíc, na některý z těch koncertů, na které prodávají lístky chytne, a tak vydělávají desítky tisíc dolarů měsíčně. A já jsme se na to chytnul navzdory tomu, že už jsme v té době představení Šmejdi zkoušeli. Takže moje rada z praxe je, až si budete něco kupovat na internetu, projděte si pořádně uživatelské recenze, nejen ty povrchní.

Jak si myslíš, že můžeme jako jednotlivci proti šmejdům bojovat?

Myslím si, že každý z nás může proti Šmejdům bojovat tak, jak říkáme na konci představení…protože desítky lidí každý den naletí na nějaký šmejdský podvod. Ať už je to triviální inzerát nebo falešná transakce, těchto lidí jsou stovky denně a to, že se to stane, neznamená, že my oběti jsme k smíchu nebo že jsme hloupí. Ale právě proto, že si to lidé strašně často myslí, že to měli vědět nebo že to bylo jasné a stydí se, tak to nenahlásí a to je ten problém, protože ty statistiky jsou pak zkreslené. Takže čím více budeme mluvit, čím míně se budeme stydět a říkat si to i navzájem, třeba kamarádům v hospodě, tak tím menší bude pravděpodobnost, že se to stane někomu dalšímu. Myslím si, že to je v dnešní době jediná možnost, jak se tomu bránit, protože těch šmejdů na internetu je strašně moc.

Změnil se tvůj pohled na šmejdy před a po představení?

Můj pohled na šmejdy se díky představení určitě hodně změnil. Protože já jsem žil tak jako asi spousta lidí v představě, že jsou to ti lidé, kteří prodávají hrnce a snaží se obalamutit seniory na předváděcích akcích. Jenomže se ukázalo, že to už dávno tak není a my proto i tomu představení říkáme z legrace Šmejdi 2.0. Nyní je úplně jiná generace šmejdů, než si je máme tendenci pamatovat my a ve velké míře se přesunuli na internet. Zpřesnila se také má představa, kdo je cílová skupina těch šmejdů, už to dávno nejsou pouze senioři, ale jsou to lidi od 21 let a vlastně všichni, kdo v dnešní době pracují s internetem. A vlastně takřka nemožné se tomu vyhnout.

Co si myslíš, že je horší, fakt, že jsi byl podveden nebo ten pocit, že jsi byl podveden? A pocit, že jsi byl podveden nebo pocit, že jsi důvěřoval?

Myslím si, že jak u koho. Když budu čerpat z vlastní zkušenosti, tak nešlo o to, že jsem přišel o ty peníze, ale o to, že jsem někomu věřil. A na začátku  našeho představení při jeho tvorbě o to vlastně taky šlo, protože režisér Janek Lesák měl takovou svou příhodu z Turecka, kdy byl podveden a okraden a sám si uvědomil, že nejhorší na tom byl fakt, že těm lidem celou dobu věřil. Že jde vlastně o nenaplněnou důvěru. I když samozřejmě když někdo přijde např. o celoživotní úspory, tak je to úplně jiný příběh.

Jaká je cílová skupina vašeho představení?

Mně se nejvíce na tom líbí, že nemusíme přesvědčovat přesvědčené, ale že spoustu z těch hacků sami prozrazujeme a ukazujeme, takže v průběhu představení slábne jejich argument “mně by se to stát nemohlo”. Protože mohlo, každému se to stát může. A my se snažíme na to upozorňovat, a to mám na tom představení rád.

Jakou další divadelní inscenaci bys divákům doporučil?

Přijďte k nám do NoD na všechno! (smích) Vše jsou autorské inscenace, takže je nikde jinde neuvidíte. Pořád vyprodané jsou třeba The Legend of Lunetic. Anebo o Osamělosti komiksových hrdinů, ti jdou po sedmi letech do derniéry a jsou o tom, že také superhrdinové mají své třinácté komnaty…