Tomas Sean Pšenička je mladý talent, o kterém ještě bezesporu mnoho uslyšíme. Ačkoliv je plnoletý teprve rok, má za sebou už spoustu práce, kariéru začínal v seriálech (Chlap, Modrý kód, Krejzovi…), má za sebou několik úspěšných singlů, které se udrželi na prvních příčkách hitparád (Reach The Stars, Neboj se říct, Noční Praha…) dotočil filmovou adaptaci úspěšné Amerikánky s Viktorem Taušem nebo celovečerní film Sucho Bohdana Slámy a nyní září v teenagerském seriálu na Voyo Sex o’clock.

Tak tedy Tom Sean, Sean [šón], je to tak nebo se jedná o pseudonym?

Ano, je to tak, celé jméno Tomas Sean Pšenička mám v občance, ale hudebně mám jenom Tom Sean.

Jak by ses sám charakterizoval? Jako herec, zpěvák, influencer, co všechno jsi?

Myslím si, že převážně herec a zpěvák, ale také se věnuji hudební produkci. A influencer…no rozhodně bych nechtěl, aby to bylo hlavní označení, myslím si, že by to měl být doplněk k  další práci, kterou člověk dělá. Ať už jsi herec nebo třeba výtvarník, tak je fajn být aktivní na sociálních sítích, protože ti to může pomoct k sebeprezentaci, která je v dnešní době důležitá a možná i nutná.   

Tebe sleduje dost lidí, k čemu bys  influencerství využil nebo vliv,  že můžeš oslovit  lidi, říct jim svůj názor…je pro tebe důležité, aby tví fanoušci znali tvé názory nebo je pro tebe důležitější, aby tě znali skrz tvou práci?

Upřímně raději skrz práci, ale na druhou stranu, když mi bylo asi patnáct, tak jsem vydal píseň, která se jmenuje Nevinný oběti, která upozorňuje na rasismus a homofobii. Bylo to období kauzy “Black Lives Matter”. Takže rád řeknu veřejně svý názory, ale ideálně skrze práci, než přes sociální sítě. Radši bych byl známý jako herec a zpěvák, než jako někdo, kdo říká moudra na internetu.

Co ti dělá největší radost v poslední době?

Práce (smích). Já jsem šílený workoholik, já miluju nemít čas. Nevím proč, ale fakt jsem si to zamiloval třeba za poslední měsíce, kdy doma bývám velmi výjimečně.

Co tě baví více, muzika nebo herectví? nebo umíš to nějak rozdělit?

Já to dělám zároveň. Jelikož všechny větší filmové nebo seriálové projekty, kterých jsem byl součástí, se natáčely mimo Prahu, tak jsem poslední měsíce bydlel převážně na hotelových pokojích, kam jsem si dovezl přenosné hudební nahrávací studio (zvuková karta a mikrofon, sluchátka, pop filtry a nějaký takový věci) a dodělával jsem svoji desku. Takže přes den většinou natáčím, pokud to není nočka a večer přicházím na hotel a tady se projevuje, co jsem říkal, že jsem workoholik, že mě baví přijít večer úplně vyřízenej na hotel a ještě si otevřít laptop a začít dodělávat další svoje věci.

Dá se říct, že hudba je tvůj ventil?

V tom je strašně velký rozdíl, protože v  herectví to nejste vy a samozřejmě do těch rolí dáváte sami sebe, jestli to je vaše cesta, jak ty role ztvárňovat a myslím si, že by to tak mělo bejt. Ale hudba to je přímo z vás, to jste fakt vy, prezentuje se jako vy a já jsem tam sám za sebe, ale v herectví je to vždycky za nějakou postavu. Takže v tom je to opravdu strašně zásadní rozdíl a v tom mě to moc baví.

Co je to za desku? Jaký hudební styl? Na co se mohou fanoušci těšit?

Je to strašně jiný v tom, že já jsem doteď spíš zpíval i věci, který mi napsaly jiní tvůrci, což se dělá, protože zpívám od třinácti a to jsem fakt ještě neuměl (smích). Ale poté, co jsem tak pár let zpíval,  jsem začal mít potřebu se aktivně zapojit i víc sám. Udělal jsem si doma studio, a začalo mě to k tomu strašně táhnout a tuhle desku jsem vlastně i z osmdesáti procent produkoval já, instrumentály jsem dělal já, z devadesáti procent to je nahraný u mě doma všechno. Takže jestli víte třeba jak funguje Billie Eilish, že to s jejím bratrem Phineasem všechno nahrávali u sebe doma na posteli, tak já to dělám stejně.

Takže budeš tady v tomhle taková česká Billie Eilish? (smích)

Tak to nevím, ale je to vlastně hezký. Minimálně ve způsobu práce mě to hrozně baví, protože když jste v nějakém studiu a máte ho booknutý, tak máte prostě tři hodiny na to nahrát nějaký ten track, ale když to máte doma, tak můžete kdykoliv vás to chytne vejít do místnosti a zkoušet jak dlouho chcete a bejt tam jakkoliv chcete, nikdo vás nevidí, neslyší, takže je to super intimní a v tom je to za mě skvělý. Nová deska je strašnej mix žánrů, je tam úplně všechno od r’n’b, popu, nějaký i rapový věci, je tam fakt všechno možný, i rock.

Na Voyo měl nedávno premiéru seriál pro mladou generaci Sex o’clock, o čem to je a co tam hraješ za postavu?

Sex o’clock je šílená, bláznivá komedie o mladých lidech. My tam jsme parta tří kluků, tři kluci panicové a nevím (smích), já jsem se v tom hodně viděl, když jsem byl na střední škole (smích), začínáš vnímat vztahy, líbí se ti určití lidé, je tam nějaký ten chtíč, který se probouzí v tom věku, zkusit to nebo zažít, jaký to je. 

Tak ty si to ještě dobře pamatuješ a máš v čerstvé paměti, v tom věku jsi byl relativně nedávno, je ti osmnáct a v tom seriálu vám je patnáct…

Nám je patnáct jo? (smích) Je to tak, jsou to poslední roky základní školy. Mně to přijde jako super seriál, u kterého se diváci nebudou nudit. Je to hláška za hláškou a za mě je to skvělý. Já tam hraju postavu Davida, který je v partičce tří lidí, ale vlastně v prvních vteřinách filmu tam je úvod – hodný, zlý a ošklivý, tak já mám být ten zlý, tak nás Max představuje, to jsme my.

A v čem jsi zlý?

David je na první pohled typický grázl a frajírek, ten co vypadá strašně nevychovaně, ale když ho člověk víc pozná, tak uvidí jak je velmi citlivej, protože to doma nemá úplně jednoduchý. Takže já to spíš vidím jako přetvářku, že  skrze frajíčkovství maskuje  svou vnitřní bolest a vylévá se třeba na ostatních lidech. No ale samozřejmě i tak je to průšvihář, což máme společný spolu (smích)…

Co dál máte spolu společného? (smích)

Puberťáci jsme podle mě oba pořád. Moje pleť to rozhodně říká o mně, že jsem puberťák, takže i když bych si rád nemyslel, že jsem puberťák, tak moje pleť mě o tom ráda přesvědčuje, že ještě jsem. A moje máma vlastně taky. (smích)

Doporučil bys seriál Sex o’clock a proč?

Samozřejmě bych ho doporučil, protože mi to přijde jako něco svěžího. Přijde mi, že něco jako tenhle seriál tady není, je něčím hodně americký, námět i ten styl, jakým je to vyprávěný, i ta rychlost seriálu je takový netflixový formát. Myslím si, že je to pro mladý lidi a moc seriálu mířených na mladou generaci tady není. Sám za sebe mám upřímnou radost, že se to tady v Česku začíná dít, že takový seriály vznikají.

A myslíš si, že je to seriál, na který by ses mohl dívat s celou rodinou, třeba i s rodiči, když by ti bylo patnáct?

Já si myslím, že jo. Tak každý byl jednou puberťák, takže se tomu může zasmát každej a není to seriál, kde se budete stydět se svojí mámou, protože máma to samozřejmě zažila taky.

A řešil jsi to doma, řešil jsi to s mámou, s bráchou…s kým jsi řešil tyhle první otázky ohledně sexu, drog, holek…ty máš starší bráchy tak jestli se ti věnovali, nebo jestli tam byla ta máma…?

Jelikož mi je věkově blíž můj bratr David (David Gránský, pozn. redakce), tak ten pro mě byl vždycky takovým životním mentorem ve strašně moc věcech, takže asi víc než máma nebo táta, tak to byl David ve všem. Pro mě byl od malička velkej životní vzor. Navíc s Davidem máme skvělý vztah.

A jaké projekty teď máš rozpracované?

Teď jsem toho hodně dotočil, ale za chvíli budu maturovat. Moje škola už mě chtěla vyhodit, za ty měsíce, co nejsem ve škole (smích), takže myslím se, že i kdybych chtěl dělat něco dalšího nebo nějaký další projekt, tak to už by mě vyhodili na sto procent. Takže se ted spíš soustředím na maturita, abych ji zvládl, protože nejsem úplně studijní typ. Jsme z toho všichni tak trochu nervózní, jak to všechno dopadne. Můj brácha David vypil miliardy Red bullů poslední tejden, protože se samozřejmě začal učit pozdě a moje máma to s ním musela absolvovat, protože se nebyl schopný ani za boha učit sám a já si myslím, že budu asi stejnej případ (smích). Jen teda v květnu začínám natáčet seriál v Chorvatsku, takže mě dost učení čeká i v pauzách na place nebo na pláži (smích). Těším se, až to bude za mnou. Co se týče hudby, tak mi aktuálně vychází druhý singl z připravované desky MADNESS s názvem Don’t Go, na kterém jsem se autorsky podílel a který jsem spoluprodukoval. K singlu vychází i vizuál, který vytvořili umělci z UMPRUM a outfit Jan Černý. Celá spolupráce mě dost bavila, takže všechny moc zvu k poslechu i ke koukání. Věřím, že to stojí za to!