,,Film Spolu je o rodině, která by chtěla být spolu, ale neví jak,“ shrnuje Martin Müller, jeden z režisérů snímku, hlavní premisu filmu při diskuzi s diváky. V sále panuje zvláštní tichá, ale milá atmosféra. Zčásti i proto, že na novinářské projekci není kino logicky zaplněné. Ale především proto, že všichni zrovna prožíváme katarzi filmu. Filmu Spolu je, jak tvůrci uvádí, především dramatem, ale zároveň ve vás vyvolá i pocity radosti, dojetí, pochopení a chvílemi se i lehce zasmějete.
Film Spolu vypráví příběh matky a jejích dvou dospělých dětí, z nichž jedno trpí autismem a potřebuje péči, zatímco druhému se celý život nedostává pozornosti. Velká část filmu se tak odehrává v malém bytě, kde velmi minimalistickou kamerou důkladně vnímáme vztahy postav. Druhý z režisérského dua, David Laňka vysvětluje, že blízkost kamery k hercům byla hlavním klíčem k vyprávění příběhu.
Z mého pohledu tento způsob podtrhuje drama, které v místnostech bytu panuje a dává prostor herecké akci. Ta je díky skvělým hlavním postavám správně dynamická. Matku dětí ztvárňuje Veronika Žilková, Michala – chlapce s autismem Štěpán Kozub a jeho sestru, která se po pár letech z ničeho nic vrací domů, zahrála Kamila Janovičová. První pocity, jak vnímat a přijímat chlapce autistu v roli Štěpána Kozuba, který se do paměti zapsal především jako komik všech možných grimas a dialektů, byly chvíli rozporuplné. Přemýšlela jsem, jestli tvůrci zvolili do této role správného herce. Jak jsem se ale postupně do filmu vžívala a oprostila od reality za dveřmi kinosálu, začala jsem Michala víc a víc vnímat jako osamělou a komplikovanou duši, která se ocitá často ve velmi dojemných a laskavých situacích. Kozub dokázal tuto kondici opravdu skvěle vyjádřit i fyzickou hrou, mimikou a gesty. Nakonec si myslím, že tento kontrapunkt byl dobrou volbou, ačkoliv zpočátku může být pro diváka těžší sžít se se Štěpánem Kozubem jako s postavou autisty Michala. K tomu přispívá i fakt, že předlohou filmu je divadelní hra režiséra Fabio Marry, která v originální inscenaci pracuje právě s černým humorem. V případě filmu Spolu se však musíme naladit na drama.
Veronika Žilková mi rozhodně nezlehčovala emoční prožívání filmu. Její výkon matky, která bojuje s hranicí mezi tím pomáhat druhým na úkor sebeobětování, je hlavní gró, které dle mě tvoří film Spolu. Tíseň těch nelehkých chvil, kdy jako matka musí učinit mnohokrát těžká rozhodnutí, dovede opravdu na diváka skvěle přenést. Herečka po projekci sama s radostí zmínila, že jí bylo dovoleno také při scénách improvizovat a myslím, že to její postavě dalo větší autentičnost a hloubku. Kamila Janovičová v roli sestry Michala je pro mě lehce neukotvená postava a vnímám ji pro změnu jako slabší postavu scénáře, na druhou stranu ale i ona přináší do příběhu důležité zvraty! A taky skvělou scénu z call centra, kde si menší roli střihla i Martina Babišová, která mi po boku Štěpána Kozuba navodila nostalgii z jejich dřívější herecké spolupráce na filmu Shoky a Morthy od Andyho Fehu.
Film Spolu je komornější drama postavené především na hereckých výkonech, všechny postavy si sebou nesou těžké příběhy, které přenáší na plátno. O to víc je pro mě pozoruhodné, že v každé postavě jsem našla tak trochu i kousek sebe. A myslím, že každý najde… A přiznávám, taky ukápla i slza. Nakonec mi v hlavě zůstala banální, ale i trochu vtipná otázka – proč mi taky vadí polámané špagety, stejně jako Michalovi? A nevadí nám to náhodou všem? A tak si říkám, možná, že prostě každý jsme v něčem tak trochu autista, a to je v pořádku. Důležitý je být v tom všem spolu.
Zdroj fotografií: Pavel Šinágl
