Herečka Martina Babišová není jen talentovanou tváří z televizních obrazovek, ale také vášnivou spisovatelkou a scénaristkou, jenž boří hranice mezi herectvím a literární tvorbou. Něžná rebelka, která se nepodřizuje společenským konvencím a pravidlům. V rozhovoru nám otevřeně prozradila, jaké výzvy přináší herecký svět, jak pečuje o své bytí během náročných natáčecích dnů a také čím by pravděpodobně byla, když né profesionální herečkou.
Jak zvládáš kritiku a náročné divácké ohlasy?
Naučila jsem se komentáře nečíst. Každý má jiný vkus a nikdy se nic nebude líbit všem, takže snaha zalíbit se všem je podle mě docela zbytečná. Snažím se prostě v daný moment vždycky odvést nejlepší práci co můžu.
Když jsi byla malá, jaké postavy z knih nebo filmů tě inspirovaly? Chtěla jsi se někdy stát jednou z nich?
Chtěla jsem být Pipi dlouhou punčochou, Johankou z Arku anebo Hermionou ze světa Harryho Pottera.
Kdybys mohla vytvořit vlastní film, jaký příběh bys chtěla vyprávět a koho bys obsadila do hlavních rolí?
Byl by to film o Františce Plamínkové, jedné z nejvíce důležitých žen v české historii. Zasadila se třeba o to, že my ženy můžeme volit a poslala Hitlera jako jedna z mála ,,do prdele” a udělala prostě spoustu skvělejch věcí a film o ní by byl podle mě skvělý. A hrála bych ji já samozřejmě (dodává Martina se smíchem).
Jaká byla největší výzva, které jsi v herecké kariéře musela čelit, a co ti pomohlo ji překonat?
Největší výzvou pro mě v herectví jsou vždy období, kdy není moc herecké práce. Kromě toho, že se to odrazí na financích, tak je taky snadné o sobě začít pochybovat. Co mi na tohle pomáhá nejvíc jsou jiné zájmy, které mi taky přináší radost a tím je třeba psaní.
Jak by sis představila svůj život, kdybys nešla cestou herectví? Je nějaká jiná vášeň, kterou bys chtěla rozvíjet?
Kdybych nebyla herečka, tak bych byla novinářka. Žurnalistiku mám i vystudovanou. Mě strašně fascinují příběhy lidí a taky se ráda pořád učím něco nového a ráda zkouším nové perspektivy, ze kterých se dá na život pohlížet.
Existuje postava, kterou jsi hrála a která ti změnila pohled na život nebo tě nějakým způsobem ovlivnila?
Myslím, že skoro každá postava byla sondou do toho, jak různě se dá na život pohlížet. Každý vnímáme skrze to, co jsme zažili ve svém životě, a v čem jsme vyrostli o trošku jinak než ostatní. A když si tyhle různé úhly pohledu zkoušíte, tak pochopíte, jak moc, váš vlastní úhel pohledu ovlivňuje i pak váš samotný život.
Máš nějaké rituály nebo způsoby, jak si udržet osobní rovnováhu nebo ve smyslu přípravy na herecký výkon?
Potřebuju být předtím co nejvíc v klidu. Pokud to jde, tak trávím dost času sama a hodně odpočívám, ať pak mám, co nejvíc sil. No a pak to záleží na samotné roli. Když je to něco veselejšího, pustím si ráno veselejší písničky, na setu si víc povídám s lidmi, zatancuju si, dělám fórky. Když je to něco hodně temnýho, tak si nejspíš pustím nějaký temnější věci ráno a s lidmi na setu mluvím úplně minimálně, to fórky nedělám. A ve volným čase se prostě snažím co nejvíc vypnout a být co nejvíc v klidu.
Samotné natáčení může být někdy hodně intenzivní, když člověk někdy točí celý měsíc, skoro každý den. Je pro mě tedy velmi důležité načerpat před výkonem co nejvíc sil. Snažím pravidelně se jíst, sportovat, spát, zkrátka mít režim, abych byla v co nejlepší formě.
Můžeš nám přiblížit svůj nejnovější projekt?
Teď jsem dotočila film Holka od vedle, mám v něm hlavní roli. Je to romantická komedie, která půjde do kin v lednu. Kromě toho, že tam je samozřejmě velká love story, tak se mi moc líbí, že je to příběh mladé ženy, která se nejdřív snaží všem zavděčit a splnit očekávání její rodiny ale postupem času přijde na to, že si může dovolit žít svůj vlastní život po svém a být tak doopravdy šťastná. Můj opravdový přítel Kryštof Bartoš ve filmu hraje taky a o to to bylo celé lepší a asi i romantičtější (dodává Martina s úsměvem).
Plánuješ se věnovat i jiným uměleckým oblastem, například režii nebo produkci?
Píšu momentálně seriál, mám ho ve vývoji na jedné televizi. Je to moje srdcovka, tak držte palce.
