Vypointované zábavné dialogy, dobrý komediální timing a trocha trapna. To vše se mísí v nové komedii dvou kamarádů Jana Vejnara (Terapie sdílením) a Tomáše Pavlíčka (Terapie sdílením, Chata na prodej). Toto scénáristické a režisérské duo se rozhodlo společně natočit film v bytě jednoho z nich. A výsledek je nad očekávání dobrý! Jedna z nejlepších českých komedií za posledních pár let. Je svěží, je zábavná, je děsivá…a vrátila se!

Dvojice kamarádů “od fochu” Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček, se rozhodli společně natočit snímek, a řekli si, že to udělají co nejlevněji a nejrychleji. Vlastní rodinné byty a chaty proměnili ve filmové lokace, scénář dopsali na koleni na jednom sedlčanském parkovišti a štáb poskládali z kamarádů a známých. Výsledkem je poetická komedie, u které se opravdu zasmějete. A ne jednou.

Snímek vypráví příběh mladého páru třicátníků, Jíří Rendl a Anette Nesvadbová, kteří spolu žijí v Praze, ve zděděném bytě po jeho otci. Zatímco on je překladatel lotyšským humoresek, kterým se směje jen on sám, ona valnou část své práce stráví vysvětlováním, že ergoterapeutka není to samé, jako masérka. Jejich poklidný život však jedné noci naruší nečekaný host v podobě jeho matky. Ta se u nich podivně zjeví uprostřed noci s ještě podivnější historkou. Svého syna prosí o azyl na jednu jedinou noc, ale jak by se dalo očekávat, o jednu noc se rozhodně nejedná….

Matka se ihned po příchodu projeví jako velmi energická diva, které je nejenže tzv. všude plno, ale aby toho nebylo málo, něco jako osobní hranice ji vůbec nic neříkají. Její přespříliš živá a složitá osobnost se začne plíživě, a místy až děsivě, vkrádat nejen zpátky do života svého syna, kterého opustila jako malého kluka, ale také do života své snachy, která to přestane po psychické stránce zvládat. Situace vrcholí, když jsou původní majitelé bytu  vlastním rozhodnutím dohnání k tomu opustit svůj byt a vymyslet způsob, jak do svých životů vzájemný poklid zase vrátit.

Snímek je minimalistický, subtilní, jednotlivým scénám dává dostatek prostoru, vtipy nechávají vyznít, herce zase nechává se projevit a o hudbu v pozadí se postaral Aid Kid. Casting sestávající z neokoukaných herců se ukázal být tím nejlepším možným krokem a Simona Peková v hlavní roli dostává prostor se vyjádřit.

Simona Peková totiž snímku jednoduše kraluje. Její přirozená bezprostřednost si chtě nechtě pohrává s divákem. Jednou je extrémně zábavná a sympatická, podruhé nebezpečně toxická. Do toho bravurně střídá melodramatičnost s éteričností. Jednoduše všude kolem sebe dělá opravdové peklo a v divákovi se střídá radost s čistým děsem. Vypočítává, náladová, nevyzpytatelná a citově vyděračská. Tak trochu jako každá matka. A na tu, pokud tedy zrovna nevraždí, přece nezavoláte policii…

Tak co, těšíte se, až vaše máma přijede zase na návštěvu? 🙂

Nejen o tvorbě filmu, jsme si mile popovídali s jedním z tvůrců, Janem Vejnarem:

Jak vznikl námět na film?

Námět vznikl trochu pragmaticky z úvah, co jsme schopni s Tomášem natočit s minimem prostředků – což diktovalo natáčení v jednom bytě, respektive jen několika dostupných lokacích. Když jsme uvažovali o tom, co udrží děj v omezeném prostředí po celou dobu, vzpomněli jsme si na žánr home invasion filmů, které stojí na dramatické situaci jednotlivce, páru nebo skupiny, ohrožované nějakým vetřelcem (nebo skupinou vetřelců). Bavilo nás tenhle žánr vnést do rodinné komedie, kdy vetřelcem je rodinný příslušník, se kterým narozdíl od cizince není tak snadné bojovat.

Byla Simona Peková jasná volba?

Simona Peková byla od začátku jasná a jediná volba. Tomáš ji zná ze svých studijních let, kdy navštěvoval představení Vladimíra Morávka, v nichž účinkovala. Do role Valerie vnesla hodně ze svého života a velmi specifického vlastního stylu projevu. Leccos jsme se během zkoušení snažili do scénáře zapracovat.

Proč jste snímku nechali takový “nejasný” konec?

Z tvůrčího hlediska konec našeho filmu není nejasný – zůstává otevřený jen zdánlivě. Neradi bychom divákům cokoli prozradili předem, ale to, jak film končí, je finální komentář k celému tématu rodinných vztahů: Ty jsou někdy natolik komplikované, že současně nejsme schopni žít spolu, ale ani bez sebe. Nejistota, kterou v divákovi na konci zanecháváme, jen odráží nejistotu hlavních protagonistů. To je pointa filmu.

Jak moc jste čerpali z vlastních životů?

Ze svých životů jsme čerpali hodně – nejen my dva s Tomášem, ale i naše ústřední herecké trio. Nikoli způsobem, že by situace filmu odrážela naše reálné zážitky, ale různé střípky dialogů nebo náznaky možných dramat a hádek, jsou odposlouchané z rodiny nebo blízkého okolí.

Nese pro vás snímek nějaké poselství, které byste byl rád, aby dorazilo k divákům? 

S Tomášem jsme toho názoru, že život je občas komedie a občas horor, není jedno bez druhého a občas se obojí dokonce překrývá. Co začne jako zábavná rodinná večeře, překlopí se záhy v nepříjemné drama a zase obráceně. Chtěli jsme tento princip nějak dostat do filmu – a řekl bych, že se projevuje právě v jeho multižánrovém uchopení.

Co chystáte dalšího?

S Tomášem uvažujeme o dalším společném filmu. Zatím máme jen postavu a situaci a hledáme čas, kdy budeme moci námět více rozpracovat. Oba máme své sólové projekty. Tomáš chystá dětský film Můry, já nyní připravuji hranou minisérii, dotýkající se fenoménu OnlyFans.