Do kin vstoupil splněný sen režiséra Petra Václava Il Boemo. Snímek ilustrující život prostopášné italské smetánky je zároveň životopisným příběhem pozapomenutého českého hudebního skladatele Josefa Myslivečka, který se právě mezi italskou smetánku snaží dostat, aby se mohl dál věnovat hudbě. Vzhledem k málo dochovaným svědectvím ze života tohoto skladatele se scénář opírá spíše o tu bulvárnější stránku jeho osobnosti, jeho styky s bohatými milenkami, italským králem, ba dokonce malým Mozartem, kterému byl později učitelem a s nímž dlouhodobě udržoval korespondenční vztah.
Il Boemo je také vyslaným reprezentantem české kinematografie na letošní boj o Oscary do amerického Los Angeles. Jak v mezinárodní konkurenci obstojí se dozvíme začátkem března.
Myslivečka poznáváme jako učitele, milence, cizince a dokonce jako někoho, komu je ochoten věnovat svou pozornost sám italský král. Provází nás od jeho mládí a počátků v Itálii, až po jeho tragický skon, kdy mu obličej ošklivě deformuje syfilis a pomalu umírá. Myslivečkovy hojné erotické avantýry ve snímku střídají jeho operní árie, nově nastudované za tímto účelem souborem Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse. A právě Václav Luks navrhl režisérovi, zda by do hlavní role nechtěl obsadit charismatického a nadaného Vojtěcha Dyka, který má sám k vážné hudbě dlouhodobý a hluboký vztah. Vojtěch Dyk jako Josef Mysliveček exceluje, ohromuje nejen svým přirozeným herectvím a šarmem, ale také svou naučenou italštinou, kterou po celou dobu trvání snímku hovoří.
Snímek trvající bezmála dvě hodiny a čtvrt má poměrně svižné tempo, kdy jsou erotické pasáže protkané hojně pasážemi operními. Dějová linka není ani přehnaně dramatická, ani hluboká, lehce stravitelná i pro neznalce opery. Operní árie střídají Myslivečkovy avantýry, ty zase jeho setkání s králem nebo Mozartem. Místy se nabízí otázka, kterým umem však vynikal Mysliveček lépe a častěji? Zda byl spíše talentovaným hudebníkem nebo talentovaným milencem?
Film vznikl v česko-italské koprodukci. Opulentní barokní výprava dodává snímku na eleganci a přibližuje jej k Formanovým filmům. Máte-li rádi Amadea, určitě návštěvou kina neprohloupíte. Nemáte-li vztah k opeře, třeba si ho posléze najdete. Il Boemo je filmem velkých gest. Mezi oscarovými snímky nás bude zajisté důstojně reprezentovat a snad mu nebude jeho chvílemi až přílišná podobnost s Amadeem na škodu.
Zdroj fotografií: Richard Hodinský, Mimesis Film
