Čeští milovníci sci-fi se dočkali snímku, za který se nemusí stydět. Bod obnovy totiž splňuje všechny aspekty, které se od tohoto žánru očekávají. Česká kinematografie toho v tomto žánru dosud moc nepřinesla, při rychlém rozpomenutí nás může napadnout filmová klasika Kdo chce zabít Jessii? nebo Chobotnice z II.patra. I když nesmíme zapomenout na loňskou novinku na motivy scénáře Kláry Vlasákové Běžná selhání, kde již bylo patrné, že Čechům tento žánr vůbec není cizí a do budoucna má velice slibné vyhlídky.

Za jedním z přelomových snímků na domácí půdě stojí hned tři debutanti na poli celovečerních filmů: režisér Robert Hloz, producent Jan Kallista a kameraman Filip Marek. Trojice se hlásí k mnohým zahraničním vzorům, těm sice konkurovat nemůže, co do propracovanosti příběhu, avšak na první pokus je výsledek až překvapivě dobrý.

Trochu sci-fi, trochu thriller, trochu severská detektivka

To, že je česká sci-fi novinka Bod obnovy opravdu dobrým filmem hovoří také fakt, že opomeneme-li známé české herecké tváře Karla Dobrého, Matěje Hádka nebo Václava Neužila, divákovi by se mohlo zdát, že se dívá na film zahraniční produkce. A to konkrétně na snímek oscilující mezi průměrně dobrým sci-fi, dobrým thrillerem a severskou detektivkou. Kromě již výše zmíněných filmu přidává na atraktivitě také vhodně nacastovaní herci, v podání nepříliš okoukaných tváří, s Andreou Mohylovou v roli hlavní vyšetřovatelky.

Píše se rok 2041, auta se řídí sama a sama vyhodnocují nejlepší možnou trasu, budovy se dají skenovat, existují hologramy zesnulých lidí, a pokud jste si pořídili pojištění v podobě bodu obnovy a pečlivě se zálohovali, pořídili jste si jeden život navíc. Futuristická Praha se potýká s teroristickou organizací Řeka života, která stojí v opozici proti novým technologiím, zejména těm, které umožňují zálohovat lidský život pro případ nečekané tragické smrti s možností život daného jedince obnovit.

Sebevědomý start filmu, který vám nedává moc na vybranou a diváka do sebe automaticky vtáhne, je dalším důkazem toho, že tvůrci filmu věděli moc dobře, co chtějí natočit.

Scénografie je, až na některé drobné detaily opravdu dobrá, brutalistní architektura zásahem postprodukce dechberoucí, kostýmy a masky také drží se snímkem krok. Vize budoucnosti se drží uvěřitelně při zemi a vychází zcela ze současnosti, ať už se bavíme o ovládání aut, či o chytré domácnosti.

Praha roku 2041

Přestože se o sci-fi jedná spíše kulisami a scénografií, než-li dějem, kromě neokoukaných tváří je Praha roku 2041 opravdu skvělou a dechberoucí podívanou. Sice se neupozorňuje nijak zvlášť na to, že se o Prahu jedná, Pražáci však svá oblíbená místa bez problému poznají. A bylo by zvláštní, kdyby nedostali chuť se touto Prahou budoucnosti projít. Bod obnovy drží pohromadě díky své univerzální detektivní zápletce, která nevyžaduje explicitní znalosti českého kontextu. A funguje to. Umíme si představit z rukou těchto tvůrců seriál, který by zapracoval na společenském kontextu a každý díl by přinesl příběh jedné konkrétní zálohy. 

Nepředbíhejme však, prozatím nám nezbývá, než se těšit, s čím autoři přijdou příště. Výsledek je totiž opravdu dobrý.A velmi nás těší, že si pro tentokrát můžeme s klidem na srdci odpustit dovětek “na české poměry”. Není totiž, potřeba – otitulkovat, nadabovat do pár jazyků a vypustit do světa. Svět roku 2024 si s ním už snadno poradí.

A co vy? Už jste se dneska stihli zálohovat? Neváhali jsme se na to zeptat…

Zeptali jsme se režiséra Roberta Hloze…

Jaká byla vaše první myšlenka, když jste věděl, že můžete začít váš celovečerní debut točit?

Že teď už to vážně nesmíme pokazit, protože jinak tady příštích šedesát let zase žádné další sci-fi nevznikne.

 Příběh se odehrává ve velmi blízké budoucnosti, ode dneška za 18let, věříte, že bude takto Praha za necelých 20 let vypadat?

Pokud by se tu povolila výstavba nových budov, podobně jako se stalo v příběhu Bodu Obnovy, tak proč ne. Bratislava nebo Varšava zažily za 20 let obrovský stavební boom. My jsme z toho jen vyšli a převedli to také do Prahy. Pravděpodobné to ale není, nicméně u filmu platíme za lístek proto, abychom mohli snít s otevřenýma očima, tak jsem chtěl, aby ten sen stál za to. 

Jak vznikal design toho, jak bude vypadat Praha za dvacet let?

Chtěli jsme vytvořit ikonický svět, který nebudou jen prvoplánové skleněné mrakodrapy. Zkoumali jsme množství reálných budov, které by šly nadstavit do výšky, protože předpokládáme, že bude růst hustota obyvatelstva. Zároveň památkový ústav nedovolí zbourat staré budovy, takže se musí pokračovat v původní architektuře. Tím vznikl zajímavý retrofuturismus, který se pak propisuje i do designu aut a zařízení. Byla to dlouhá a krásná cesta hledat uvěřitelný a jedinečný vizuální jazyk. Už se moc těším na další projekt, kde budu zase moct navrhnout celý jeden nový svět.

Co bylo na filmu z vašeho pohledu nejtěžší?

Požádat ty největší talenty z mé generace, jestli by měli odvahu jít do takto ambiciózního projektu. Neměli žádnou záruku, že roky jejich práce nepřijdou vniveč, co když to nedopadne? Měl jsem strach co řeknou na scénář a celou vizi. Nakonec ale vznikla úžasná rodina a nejlepší filmový tým, jaký jsem si mohl přát.

Proč jste si vybral právě konkrétní rok 2041?

Hledali jsme správné datum, které budeme umět uvěřitelně zpracovat, aby to nebylo příliš daleko v budoucnosti, ale zároveň dostatečně na to, aby mohla vzniknout revoluční technologie obnovy. Taky jsme chtěli, aby film působil jako relevantní vize naší vlastní budoucnosti ve smyslu toho, že se koukáme na něco, co skutečně možná naše generace zažije. S letošním nástupem generativní AI se budoucnost o mnoho let přiblížila, každé odvětví zažije velké změny a vývoj, takže se nám to zdá jako docela šťastná volba.

Na jakou technologii budoucnosti se nejvíce těšíte?

Létající auta. Doufám že se dožiju masivní mainstreamové adaptace.

Jakou technologii z filmu byste si vybral?

Je tam velmi zajímavá technologie, ale nemůžu to prozradit, protože bych spoileroval!

Už jste se dneska zálohoval?

Ještě mě to čeká, ale plánuji dnes už zůstat doma, ani ulici nebudu přecházet, takže to nechám na poslední chvíli než vyjdu zítra ráno z domu. Snad nezapomenu!