Režisérka Jana Ševčíková se vrací na filmová plátna s novým dokumentárním snímkem Ti, kteří tancují ve tmě o mladých nevidomých lidech. Její dokument vypráví příběh sedmi mladých nevidomých lidí, kteří přesto, že nevidí, neztratili chuť do života.
Dokumentární snímek o životech mladých nevidomých lidí původně nebyl režisérčiným záměrem, chtěla totiž natáčet dokument o vodicích psech. Záhy však zjistila, že více než pejsci ji zajímají jejich majitelé, a tak jich pár požádala, zda by ji nepustili s kamerou do svého života. Divák se tak seznamuje s Ondrou, který je vášnivým sportovcem, běhá maratony, dělá triatlon a lyžuje, a to vše s velkou vervou a profesionálním sportovním nasazením. Zuzana na oplátku ještě úplně slepá není, ale brzy se tak nevyhnutelně stane. Jelikož je vášnivou cestovatelkou, jezdí všude možně po světě a náležitě si to i s bílou berlí užívá. Pavel stejně jako Zuzana také něco vidí, lékaři tvrdí, že tak na pět procent, to mu však nebrání ani v jeho profesi sedláře, ani v řízení motorek, které tolik miluje. Pavla zase žije se svou labilní manželkou Dášou a osmi psi a společné soužití vůbec nemají jednoduché. Když na Pavlu padnou chmury, uchyluje se ke své největší lásce klavíru a zpívá si. A Lukáš s Cilkou se poznali na táboře vodicích psů, kde si padli do noty, nedlouho na to společně začali bydlet a brzy by se chtěli vzít a mít vlastní rodinu.
Zajímavostí je, že je celý snímek černobílý. Snad proto aby diváka taktéž potrápil a nedal mu veškerý komfort, který zrak umožňuje. Jedná se o zábavný snímek, jehož protagonisté berou život s lehkostí a nadhledem a se svým handicapem se naučili plnohodnotně žít.
Režisérka Jana Ševčíková je výraznou osobností mezi českými dokumentaristy a na svém kontě má za svou práci již řadu ocenění. Její poslední snímek Ti, kteří tancují ve tmě, který vyhrál na Varšavském filmovém festivalu, určitě stojí za to vidět přímo na filmovém plátně.
