Bezruký Frantík je zábavná a dojemná groteska o klukovi, který nemohl nikdy obejmout svou milou. Tuto divadelní inscenaci uvedlo Divadlo pod Palmovkou v rámci Studia PALM OFF a autorsky jsou pod ní podepsáni Tomáš Dianiška a Igor Orozovič.
Nejedná se o první Dianiškův námět s tematikou něčího pohnutého osudu. Kdo tvorbu režijního uskupení kolem něj s názvem F. X. Kalba trochu sleduje, ví, že za sebou mají již velmi úspěšnou inscenaci v ostravském Divadle Petra Bezruče s názvem Transky, body, vteřiny.
Oproti mnohem skandálnějším Transkám, které jsou inspirovány životem atletky Zdeny Koubkové a samy o sobě vzbuzují zvědavost ke svému kontroverznímu tématu, Bezruký Frantík je velmi dojemným a zábavným příběhem, plynoucím na vlnách jemného humoru. Dojemnost a zábavnost hry je vybalancovaná s grácií, hudební doprovod dodává na lehkosti a herecký výkon hlavní postavy, v podání Jakuba Albrechta, jen podtrhuje velmi dobře odvedenou práci. Autorské duo Tomáš Dianiška a Igor Orozovič společně uvedli velmi zábavnou inscenaci o nezlomné vůli a životním optimismu reálné historické postavy Františka Filipa, kterou srozumitelně naservírovali diváckému publiku. Právě kombinace humoru, dojemnosti, srozumitelnosti a lehkosti je důvodem, proč by se divák měl na tuto inscenaci vydat.
Příběh Františka Filipa, alias Bezrukého Frantíka, se začíná odehrávat v roce 1904, kdy se v Jamném nad Orlicí narodil bez horních končetin. Žít odmala s handicapem se mu dařilo zejména kvůli lidem, které měl ve svém nejbližším okolí. Rovnocenného vzdělání ve škole dostal díky empatickému panu učiteli Citovi, který pro něj nechal vyrobit speciální lavici, ve které mohl František sedět a učit se psát nohama. Později na prahu dospělosti mu do života vstoupil ředitel Jedličkova ústavu František Bakule, který razil heslo „Chci, a proto umím.”, které si vzal Frantík za své. Díky tomuto heslu a své houževnatosti se Frantík dostal až do Spojených států, kde se mohl seznámit například s americkým prezidentem či Henry Fordem, který mu dokonce věnoval speciálně upravený vůz, aby jej mohl řídit nohama. Při svých toulkách po světě nasbíral Frantík mnoho zkušeností, které se pro něj staly důvodem proč začít podnikat a definitivně se tak osamostatnit, což se mu také podařilo. Vlastnil například výjezdní hostinec či tiskárnu a o svém životě napsal dokonce sám knihu. Se svým handicapem žil vlastně velmi plnohodnotný život, který mu však přeťaly události roku 1948, kdy bylo jeho podnikání vlivem politických událostí přerušeno, a jak sám říkal, zůstal pouhým mrzákem.
Autoři se však životopisem Františka Filipa inspirovali jen volně, oba pak v inscenaci sami také hrají. Některé události si domýšlejí a jiné upravují tak, aby vynikla mimořádnost charakteru hlavní postavy. Poslání příběhu však zůstává stejné, jedná se o nezdolný životní optimismus. Humorné pasáže se střídají velice plynule a nenásilně s těmi dojemnými či smutnými. Některé situace jsou pouze nastíněné, na druhou stranu jiné jsou zase bravurně rozehrané a vypointované. A že se černým humorem nešetří! Nutno neopomenout také hezky zpracovaná témata na pozadí, která se s citem dotýkají otázek jako například tolerance či soucit. Dechberoucí až akrobatický výkon představitele hlavní postavy, Jakuba Albrechta, vás nenechá klidnými. Nejen, že má po dobu celé inscenace svázané ruce za zády, bravurně zvládá tancovat, dělat salta, oblékat si sako či psát nohama. Taneční číslo Frantíka s jeho matkou je také velmi povedené a hudební doprovod velmi příjemný a vyvážený. Výprava je velmi jednoduchá, čímž nechává vyniknout výkonu herců a neodvádí nikam divákovu pozornost.
Příběh je vyprávěn velmi přímočaře s velkými historickými událostmi v pozadí, převážně těmi, kterými byla hlavní postava napříč svým životem konfrontována. Jedná se rozhodně o velmi povedenou a zábavnou inscenaci, která zajisté osloví široké publikum.
Zdroj fotografií: Divadlo Pod Palmovkou
