Skupina Asonance patří k nejstarším skupinám působícím na české folkové scéně. Zaměřuje se zejména na americké, britské a skotské balady, stejně tak na britskou a irskou lidovou hudbu a hrají na ty nejrozmanitější nástroje, z nichž si troufáme tvrdit, že alespoň polovinu znát nebudete. Tak schválně, říkají vám něco názvy nástrojů jako buzuki, bodhrán, loketní dudy nebo víte jak vypadá irská flétna? Na všechny tyto nástroje členové kapely Asonance hrají, stejně tak jako na ty běžnější, jakými jsou například housle, kytara nebo klávesy. Jejich instrumentálním skladbám dominuje reel, jig a honrpipe.
Skupinu založili v roce 1976 tehdejší spolužáci pražského gymnázia Jana Nerudy a například Jan Laštovička ve skupině působí dodnes. Kromě tradičních skladeb v tradičním pojetí se skupina věnuje také interpretaci lidových ostrovních skladeb v modernějším hávu, stejně tak jsou jedním z charakteristických atributů skupiny vícehlasé úpravy některých lidových i duchovních písní. Tato pestrost repertoáru je jedním z důvodů, proč skupina patří spíše k těm početnějším, v současnosti ji tvoří 9 stálých členů. Za 46 let působnosti vydali celkem deset řadových alb a odehráli nespočet koncertů, nejen na území České republiky. Před letošním vánočním koncertem, který se uskuteční v rámci festivalu Zimohraní 15. prosince v divadle Hybernia, jsme neváhali položit jim pár otázek.
Jste kapela, která spolu hraje již 46 let. Měli jste tohle v plánu, byl to váš sen fungovat takto dlouho? A co vše je k tomu potřeba?
Já myslím, že takhle dopředu se tenkrát nikdo z nás nedíval, prostě nás bavilo hrát a bylo nám spolu dobře. Ani jsme v té době neplánovali moc do budoucna, prostě nám to tak fungovalo. A co k tomu může přispět? Na začátku hlavně výběr těch správných přátel, k tomu trochu nadšení a trochu vzájemné tolerance. A teprve o hodně později také nějaká ta hudební kvalita.
Ve vaší kapele hrajete na dudy, buzuki či mandolínu a zároveň máte široký repertoár skotské a irské balady či milostných písní. Kde tento nápad vznikl?
Samozřejmě ten nápad nebo spíš směr nevznikl okamžitě, byl to nějaký vývoj, který ovlivnily různé faktory. Poslouchali jsme naší folkovou scénu, na které zářil Spirituál kvintet, Brontosauři, Minesengři, Marsyas a zahraniční hvězdy jako Pete Seeger, Bob Dylan, Johnny Cash, Joan Baez a desítky dalších.
Dočetla jsem se, že se stále považujete za amatérskou kapelu, ale je to paradox, protože jste v minulosti vyprodali například velký sál Lucerny. Čím jste amatérští?
Ta hranice mezi amatérskou a profesionální skupinou je asi v tom, že profesionálové se hudbou živí. My máme všichni svá zaměstnání, většinou od hudby dost vzdálená, třeba já a Roman jsme biologové, Miro a Luboš zase matematici. Jediná Petra má k hudbě profesně blízko, protože je učitelkou zpěvu. Ale pokud mám mluvit za sebe, možná díky tomu, že se hudbou neživím, tak mě tolik baví.
Jak vás ve vaší tvorbě ovlivnila Joan Baez?
Když jsem se zmiňoval o různých vlivech, které nás v 70. letech formovaly, Joan Baez v roce 1972 vydala album The Joan Baez Ballad Book, ve kterém zpracovala v Americe rozšířené verze skotských a anglických lidových balad. To mě ovlivnilo zásadním způsobem, ta melodika i poezie skotských balad mě okamžitě nadchla. A v té době u nás nic podobného nebylo, snad jenom Spirituál kvintet se svou krásnou verzí The Scarborough Fair nebo Henry Martin, kterou nazpívali pod názvem Tři bratři. Začal jsem systematicky pátrat po zdroji těchto písní a to mě dovedlo až do Skotska a později také do Irska. A tak jsme se vlastně postupně vydali na cestu, která nás dovedla později do škatulky takzvané keltské hudby.
Vaše kapela Asonance má spoustu členů, kdy vás bylo nejméně a kdy naopak nejvíce? Jak se vám podařilo kapelu udržet, když například někteří členové emigrovali nebo jim práce neumožňovala dále hrát?
Pokud se pamatuji, tak na přelomu tisíciletí nás bylo 12, což už je docela slušná kapela, ne? V tomhle počtu jsme se pohybovali plus mínus skoro 20 let. Proto nás také neplánovaný odchod některých zpěváků příliš neovlivnil. Pro tříčlennou skupinu by to určitě byl problém, ale dvanáctičlenné těleso to skoro ani nepozná.
Na co se můžou diváci na vašem prosincovém koncertě těšit?
Ti, kteří ještě neslyšeli naší novou zpěvačku Petru Sladkou, se mohou určitě těšit na ni, a zároveň také na novinky v našem repertoáru. Těch je hned několik.
Na otázky za kapelu Asonance odpovídali Jan Lašťovička a Mirko Rokyta
