Herečka, jazyková koučka a tvůrkyně s přesahem – rozhovor s Anežkou nás zavede nejen do zákulisí zahraničního natáčení, ale i do světa osobních výzev, herecké disciplíny a autentické lidskosti. Otevřeně mluví o své cestě k rolím, nelehkých zkušenostech i radostech z profesních úspěchů. Z jejího vyprávění čiší upřímnost, pokora a nakažlivé nadšení – ať už jde o práci na německé minisérii nebo hledání rovnováhy mezi chaosem a řádem.

Jaké byly tvoje největší výzvy při přípravě na roli, která tě nejvíc oslovila?

Myslím, že největší výzvou je pro mě je určitě hraní v cizím jazyce. Takové roli pak věnuji asi jinou péči, než když se text učím normálně v češtině. Čímž nechci říct, že bych role v češtině nějak zanedbávala. Největší výzvou a tak trochu splněným snem pak byla role Saschy v monodramatu Scherbenpark, které jsem hrála v Gostner Hoftheater v Norimberku, se kterým jsem po své stáži na HfS Ernst Busch v Berlíně tři roky spolupracovala. Bylo to asi třicet stran textu v němčině. Pamatuji si, že jsem se text učila téměř rok dopředu. Nejtěžší je totiž v cizím jazyce – byť ho ovládáte dobře – improvizovat. To byla má noční můra, abych neměla okno a byla schopna v tom cizím jazyce navázat. Takže ten text jsem musela mít opravdu nadřený. A i když se představení už mnoho let nehraje, vím, že ten text už asi nikdy nezapomenu a asi bych byla schopna ho dát dohromady. Tak moc jsem ho měla vrytý pod kůží.

Máš nějaký oblíbený rituál nebo způsob, jak se připravit na natáčení?

Rituál je pro mě asi tak trochu sám o sobě ten proces na natáčecím dni. Nejprve tě vyzvedne auto, pak snídaně, do kostýmu, proces v maskérně – ten mám nejradši a pak jsi „ready to shoot“. Že tě najednou ta maskérna vyplivne jako tu postavu. Obzvlášť na zahraničních natáčení si to užívám a mám to vždy tak trochu za odměnu. A co se týče přípravy na roli, tak asi záleží, co to je za typ projektu. Jinak se asi připravuji na denní seriál a jinak na nějaký filmový projekt. Na denní seriál se hlavně musím naučit kvanta textu, kterým vlastně posouváš děj, jelikož se netočí např. v exteriérech, takže často popisuješ, že se něco stalo někde… Když se mi poštěstí hrát nějakou více propracovanou postavu, snažím se pak jít víc do hloubky. Využít např. různé herecké techniky, se kterými jsem se potkala na hereckých workshopech. A v poslední době už se snažím využívat i herecké coache. Zjistila jsem, že to mi vlastně velmi vyhovuje.

Jaká byla tvoje největší životní lekce, kterou si získala díky práci v showbyznysu?

Asi ustát, že jsem vstoupila do projektu, který se ve výsledku velmi nevydařil a snesla se na něj veliká vlna „hejtu“ a kritiky. To jsem snášela velmi špatně v tom období, jelikož vždy vstupujete do projektu s nadějí, že to bude fajn, že se to podaří, vynaložíte velkou energii na přípravu… A pak přijde taková facka, která vás probere a zabolí. Tak to nějak v sobě zpracovat a nakonec uznat „že se to prostě nepovedlo“ určitě lekce byla. Ale nic není starší než včerejší noviny…

Která role tě nejvíce změnila jako člověka a proč?

Zajímavá otázka… Já myslím, že konkrétně mě asi žádná role nezměnila. Anežka zůstane vždy Anežkou. Například, teď mě čeká taková dost odporně záporná role a byla bych dost nerada, kdyby se mnou něco provedla a nějak mě změnila. Ale možná, že se mýlím, a z každé role, co jsem hrála ve mně nakonec něco zůstalo. Minimálně ta zkušenost, že se to stalo, pocit, který člověku zůstal, a nakonec i vzpomínky na projekt, na lidi…že to jsou takové vrstvy, které na sebe člověk klade a ty ho pomáhají utvářet.

Co o tobě lidé často netuší, ale překvapilo by je to?

Nedávno se mě při jednom zkoušení kolegyně, s kterou jsme se do té doby tak osobně neznaly, zeptala: „Já jsem si o tobě myslela, že ty seš taková seriózní a ty seš přitom takovej mimoň, viď?“ Díky, Marto! Tak já samozřejmě jsem i seriózní, ale jsem i mimoň. Seriózní mimoň. Asi takový věčný a přerostlý dítě. Jsem strašně chaotická. Ale ten chaos má samozřejmě svůj řád! A když si něco předsevezmu, jdu zatím. Ráda dotahuju věci do zdárného konce!

Ty jsi nyní točila v Rakousku, poměrně dlouhou dobu, co nám o svém působení tam můžeš prozradit?

Loni touto dobou mi napsala spolužačka z Berlína, herečka, jestli může dát můj kontakt jednomu kolegovi, který se potřebuje na casting naučit něco česky. Z kolegy se vyklubala německá filmová star Jonas Nay, který měl hrát roli Čecha! Jonas se mě pak zeptal: „Když tu roli dostanu, chceš se stát mojí jazykovou coachkou?“ Tak ne, asi! Samozřejmě, že chci! A Jonas tu roli dostal! Minisérie se bude jmenovat Sternstunde der Mörder / Hvězdná hodina vrahů, je to podle novely Pavla Kohouta, půjde na ARD, ale i v České televizi. Nakonec jsem pro produkci překládala a upravovala i české dialogy (z němčiny do češtiny) a tři měsíce jsem jezdila na natáčení do Vídně, kde jsem byla na place jako dialogue coach. Režisér Christopher Schier mě nakonec i obsadil do malé role, takže jsem si po boku Jonase ve filmu i zahrála. Takže úžasná nová zkušenost a srdcový projekt! Tady se skloubilo tolik pozitivních věcí – mohla jsem si zahrát v zahraničním projektu, podílela jsem se vlastně nějakou měrou na jeho vzniku, zažila natáčení v pozici člena štábu, seděla u monitorů vedle režiséra, využila svou znalost němčiny a ještě v německo-rakouském projektu! Jsem za to neskonale vděčná!

Co tě nyní čeká? Pozvi naše čtenáře na představení, do kina, či k TV!

Teď aktuálně jsem s mladou skupinou tanečníků a performerů nazkoušela zajímavý pohybově-divadelní projekt Lysistrata Reloaded, který budeme od podzimu hrát ve Venuši ve Švehlovce. Dále natáčím na TV Prima seriál Zoo-Nové začátky, čeká mě letní hraní se Studiem Dva na Letní scéně Vyšehrad… no a v neposlední řadě… na jaře mi přišla z Německa pozvánka na casting na poměrně velkou roli, tak jsem natočila selftape a…já jsem ten casting vyhrála. Dodneška se z toho nějak nemůžu vzpamatovat. Takže jestli to vyjde – a ono to prostě vyjde!, tak se mi splní můj velký sen a budu točit kinofilm v Berlíně!

Jaké 2 profily na soc.sítích máš nyní v oblibě a co bys doporučila našim čtenářům?

Já bych tedy upřímně byla radši, kdybych sociální sítě neměla v oblibě vůbec! Je to strašný žrout času, taky cítím, jak jsem kolikrát přehlcena informacemi, jak informace, které se na mě valí ovlivňují moji náladu. Nicméně asi jako většina z nás, sociální sítě mám… a k mé práci je zkrátka dnes už i potřebuju. Takže využívám hlavně instagram a prý old schoolový facebook. Každopádně sobě i čtenářům bych doporučila, naučit se je co nejvíce vypínat a běžet ven! Přeji všem krásné a zážitků plné léto!