Je zřejmé, že každý z nás má nějakou vášeň a něco miluje. Nejlepší český lezec Adam Ondra má něco mezi vášní a obsesí a tím je pro něj lezení. Ne nadarmo je několikanásobným mistrem světa v lezení na obtížnost, a byť na OH v Tokiu neuspěl dle svých představ, nemění to nic na tom, že je Adam takovým lidským pavoukem.

Tak ostatně začíná také samotný dokument, kdy leží Adam na žíněnce při tréninku a rozcvičuje se. Své tělo ohýbá do nepředstavitelných poloh, stejně jako na skalách působí nadpozemsky a popírá gravitaci. Divák prostě musí tajit dech, ať už se jedná o žíněnku či o skalní převis.

Adam Ondra říká, že to, co jej nejvíce pohání, je překonávat sám sebe, věřit si, že to dokáže. Proto neúnavně pořád dokola zdolává stěny, které zatím ještě nezdolal, a že jich popravdě moc není. Sám tvrdí, že to, co jej nejvíce na lezení baví, je ladnost pohybu, na tom se shoduje také jeho okolí, které tvrdí, že Adam z dálky na stěně poznáte právě díky jeho eleganci.

Lezení je poměrně samotářským sportem, Adamovi však dělá nejen jistící, ale také životní oporu jeho manželka Iva, se kterou se jim nedávno narodil syn Hugo. Iva však v dokumentu dává najevo, že žít se světovou špičkou není vždy úplně snadné, sama musela opustit svou lezeckou kariéru proto, aby dala přednost té Adamově.

Tvůrci dokumentu Jan Šimánek a Petr Záruba sledovali Adama Ondru po dobu tří let, včetně jeho příprav na OH v Tokiu. Adam říká, že se výsledný dokument velice povedl právě díky tomu, že si s klukama sedli hlavně po lidské stránce. Respektovali jeho samotářství a plachost a natáčeli dokument decentně a zpovzdálí, aniž by jej příliš vyrušovali. Tak se také podařilo natočit Adamovo lezení v chorvatské Paklenici, kde na poprvé zdolal stěnu o obtížnosti 8C, což považuje za jeden ze svých největších úspěchů v životě a má radost, že díky klukům zůstal jeho výstup zaznamenán. Méně radostná je pak příprava na OH. Adam otevřeně hovoří o tom, že mu tento druh lezení není blízký a režiséři mezi řádky zachycují také lehkou nesmyslnost olympijských požadavků, co se této disciplíny týče.

Než byl dokument dokončen, Adam Ondra se stihl oženit, narodil se mu syn Hugo a také již víme, že na Olympiádě neuspěl. Avšak nelituje toho, že nechal filmaře nahlédnout do svého soukromí. Protože je bezesporu zajímavé vidět zblízka jak přemýšlí světová špička, jaké jsou její motivace a percepce světa obecně. Zejména v tak zajímavém a náročném sportu, jakým je právě lezení na obtížnost.

Zdroj fotografií: Bontonfilm